Tohle předvánoční období je obvykle dost děsivé, tolik stresovaných a neurvalých lidí jindy než na „svátky klidu a míru“ v ulicích neuvidíte. V poslední dny hodně cestujeme po příbuzných, známých a kamarádech, popíjíme a baštíme, klábosíme. Snažíme se vyhnout snaze nutně nakoupit nějaké zásadní dárky zrovna teď, dát někomu pěknou knížku (o které si myslíte, že by ji měl vlastnit) kdykoliv jindy v roce má skoro větší smysl, než se nutit něco vymyslet zrovna na termín 24. prosince. Ale co, jednou je to tradice, že. Tohle je ale blog o víně, neměl jsem ovšem moc chuť páchat nějaký souvislejší text, spíš se vyrojilo pár drobností, které tu teda pro dnešek pospojuji :o)
Nedávno jsem tu psal o degustaci Jiřího Horta, trochu u ní opomněl zmínit (snad všeobecně známý) fakt, že krom všech těch moderních postupů nemá a nechce vlastní vinice a veškeré hrozno nakupuje od smluvních partnerů. V komentářích se pak objevil jeden hodně zajímavý: „Od 1. ledna 2009 bude u biopotravin povolena kontaminace geneticky upravovaných organismů do výše 0,9%, tedy stejná, jako u běžných potravin. Rozhodla tak EU. Je to zřejmě reakce na velký problém, jak zabránit kontaminaci ekologicky pěstovaných rostlin geny GMO (například přenosem pylu). Spíš je to ale první krok k tomu, aby se geneticky modifikované organismy mohly v rámci bio zemědělství volně používat… Tímto rozhodnutím EU dochází k nebezpečnému sjednocování pravidel pro dva zcela odlišné druhy zemědělství a určitě to v očích mnoha spotřebitelů poškodí bio farmáře.“
Tohoto tématu se dotkl i Richard Stávek při dotazu Miloši Michlovskému v posledním čísle Vinařského Obzoru, kdy se ptal na současné tlaky k umožnění širšího spektra „aditiv“ i do bio vín. Odpovědí bylo „V prvé řadě chci říct, že pokud k nějakému uvolnění dojde, bude to počátek konce bio vín“. A má pravdu, momentálně jsme na krásně cestě k devalvaci celé té značky, kupa vinařů dost krátkozrace doufá ve schválení svých vinici do bio režimu a napálení cen (o ničem jiném to u nich není, nejde o nějakou životní filozofii) a kolují zvěsti, kdo to v letošním náročném roce nezvládl s nervy a přeci jen trochu stříkl. Narazil jsem v posledních měsících hned na několik vinařů, kteří tak nějak pátrají po novém výrazu pro svá „přirozená“ vína, protože výraz bio začíná mít stále větší pachuť pouhého marketingu. Každopádně všechny ty „Rozhovory s MM“ ve VO, tedy nejen ten poslední, opravdu doporučuji k přečtení, je v nich hromada zajímavých myšlenek, byť s leckterými lze snadno nesouhlasit.
Když jsem se tam probíral běžnými novinami, narazil jsem na články jako „Sen jihomoravských vinařů: 25 litrů vína na osobu“ (v textu navíc senátor a člen vinařského fondu Jan Hajda říká, i když půjde asi jen o špatnou formulaci věty, že chtějí dosáhnout, aby „spotřeba domácích vín stoupla na pětadvacet litrů na osobu“, tedy ne pětadvacet celkem se zahraničím, to mají s těmi osmdesáti milionu rozpočtu na reklamu co dělat) či „Bohemia Sekt vsadil na hrozny z Moravy“ (a koupil jich deset milionů kilogramů), tak to se máme se stoupající produkcí nových vinic na co těšit, především u menších vinařů cítím hon za objemem a přetěžováním keřů (ono si prodávejte za pět korun hrozny při redukci kila a půl na keř, tři jsou přeci lepší...). Taky tiskem proběhlo promo Decanteru, tak třeba už berou třetí číslo (a ta následující) jako hodna obecné pozornosti a ne jen zájmu vyložených fanoušků. Uvidíme :)
Abych jen nesmyslně neplkal, tak tu máte jedno vinné doporučení. Už jednou jsem se tu zmiňoval o vínech z Izraele, konkrétně jednom povedeném Merlotu. Od té doby jsem měl možnost ochutnat nějaké další vzorky a to včetně dvou dalších merlotů, téhle odrůdě se tam očividně dost daří. Opět dovoz firmou Terra Vinifera. Tabor Adama Merlot Volcanic 2006 je víno velmi moderního střihu, koncentrovaně ovocné s poměrně dost výrazným sudem, vlastně kdyby mi někdo řekl, že je to kousek třeba z Kalifornie, asi bych se nedivil. Vůbec většina těch vín šla právě tímhle „novosvětským“ stylem, tak trochu k mé lítosti. Naštěstí mají i dost kyselin a živosti, nejsou úplně přetažená do sladkého alkoholického džusu. Prostě jsou skvěle udělaná a výborně se pijí, byť často plují na poměrně „uni“ vlně. Kousek druhý, Segal’s Single Vineyard Merlot „Dovev“ 2002 prezentoval, co tato vína udělají po pár letech. A naštěstí se prostě a jen nezlomí, ale poměrně hezky zrají, objevují se v nich „starosvětské“ smrádky, příjemná a zvláštní terciální aromata, byť si stále drží dost toho ovoce a znatelného nadubování. Ale opět moc příjemné pití. Takže jestli chcete zkusit něco netradičního a za ceny dost snesitelné (od stovky, při lahvích okolo 180 – 250,- Kč už hodně povedená vína), dejte šanci Izraeli. I kousky od velkoproducentů jako Barkan stojí za pozornost. A na závěr malá poptávka: o) Jako vánoční dárek od nadšence pro vína z Izraele jsem nečekaně dostal dva údajně elitní cabernety z Číny, tak se docela těším, jak budou vypadat. Právě Čína je místem, ze kterého budou mít tradiční vinařské země brzy „stažený zadek“, byť tedy produkci budou více či méně řídit ti, kteří už dnes vinaří v zemích nám bližších (skupiny okolo vinařství Torres, vinné impérium Rothschildů a mnozí další). No uvidíme, ale na ty čínské cabernety se moc těším. Bohužel je to dovoz přímo z Číny, bez jakýchkoliv vysvětlujících popisek v angličtině (tedy krom odrůdy a případně toho, že jde o červené víno suché) a z lahví toho moc nevyčtu. Nějaký dobrovolník na překlad? Dostane ochutnat! :o)
P.S. „Bio“ téma jsem proložil fotkou z přípravy vánoček, kde tedy minimálně vajíčka byla domácí, od slepic „ze zahradního chovu bez přidaných antibiotik“. Taky budete mít letos vlastnoručně pletenou „štědrovici“, nebo (jako ostatně většinou i my) ji zakoupíte hezky jednoduše v obchoďáku? A zapijete ji vínem ze „svaté země“? :o)
