Včera večer se v osterii Da Clara uskutečnilo setkání třech „okolopražských“ anonymních alkoholiků (mezi sebou si říkáme „vinní blogeři“) a jednoho závisláka na jídle. Tématem schůzky bylo probrat mnoho zásadních témat, jež se týkají oboru našeho zájmu, a především se domluvit na společném postupu u projektů, které přesahují možnosti nás jako jednotlivců, ale ve větší skupině by je bylo možno zvládnout bez ztráty kytičky. Ano, nejen vinaři v uskupeních jako V8 spolupracují, dokážeme to i my! Tedy... u těch džbánků nejlevnějšího rozlévaného červeného to znělo všechno skvěle, ale znáte to, jak podobné plány nakonec obvykle dopadnou.
Ty plány, jež přesahují hranice internetu, rozvážejí se v krabicích, přispívají na charitu a zapojují „webdvanulově“ do aktivit i čtenáře, jsou „příliš vysoké a temné“, než aby o nich bylo zatím možno mluvit veřejně. Ona celá ta schůzka vlastně měla i úplně jiný zásadní podtext. Skupina lidí, jež konzumuje víno v množství o řád vyšším než je průměr ČR a vykazuje mnohé znaky závislosti na alkoholu, se prostě snažila přesvědčit sama sebe, že tento jejich problém má nějaký hlubší smysl ;-) A taky došlo na tradiční chlapské zábavy jako „měření délky přirození“, v našem případě srovnáváním návštěvnosti blogů. Celé to bylo fajn a doufám, že si to zase brzy zopakujeme. A taky bych byl rád, aby alespoň něco z toho, co vypadalo tak zajímavě při plánování, nakonec opravdu došlo naplnění.
No a aby to dneska nebylo úplně nudné, tak se zmíním o dvou hodně odlišných vínech z posledních několika dní. Poštěstilo se mi ochutnat letošní Svatomartinské odrůdy Müller-Thurgau z produkce Vinselektu Miloše Michlovského. Víno, u kterého bych byl řekl, že má „výrazné odrůdové znaky“, kdybych zároveň nemusel jít zkontrolovat, zda je to skutečně milerka a ne Sauvignon. Müller byl natlačen do projevu broskviček a kopřiv a dalších zelených tónů, v chuti s trochou cukříku a jemného zaperlení. No jo, i takhle jde dělat víno :o) 
Úplně něco jiného byl Riesling Kabinett ročníku 2004 z polohy Wehlener Sonnenuhr (sluneční hodiny Wehlenu, vinice kde prakticky nenajdete žádnou povrchovou půdu a keře se rovnou noří do drti a kusů modré břidlice, jejich kořeny jdou pořádně hluboko aby se jim vůbec dostalo nějaké vody) od Dr. Loosena. Tam si při přivonění ani náhodou nemůžete splést, o jakou odrůdu se jedná. Stále nechápu, jak to na Mosele (a dalších německy mluvících místech) dělají, ale ty ryzlinky tam umí tak dokonale vyvážit, že skoro pokaždé kníkám blahem. Tady ten je lehoučký, delikátní, nemá ani osm procent alkoholu, ale přitom je stále aromaticky i chuťově intenzivní, jsou tam krásné vyzrálé tóny, spousta minerality, je překvapivě dlouhý, i přes zbytkový cukr má nádhernou výraznou kyselinu a neuvěřitelně dobře se pije. Harmonie a pohoda stočená do lahve.
Ať už se chystáte pít cokoliv (očekávám, že u spousty z vás to budou více či méně úspěšné experimenty se Svatomartinským), tak přeji příjemný prodloužený víkend. Jestli všechno vyjde, tak já po něm přinesu reportek z jednoho zahraničního „salonu vín“, držte palce :o)
P.S. Fotky z úvodu článku samozřejmě nejsou z včerejšího sezení, ale já nefotil a nic lepšího mne nenapadlo. Ten záběr, co vypadá trochu jako zasedání ÚV, je promoce na zemědělce v Suchdole (foceno na citlivý klasický černobílý film před pár lety). Úvodní depresivní zvíře je psoun :o)
