úterý 25. listopadu 2008

Biodynamické chrámové oblouky Nicolase Jolyho

Nebudu zastírat, že osobní setkání s legendou současného vinařství a jedním z otců biodynamiky, Nicolasem Jolym, bylo silným a zároveň trochu rozporuplným zážitkem. Autor legendárních vín z údolí Loiry popsal, stručně a přehledně, o čem podle něj celá biodynamika vlastně je. Nadšeně a v doprovodu rozmáchlých gest prezentoval jakýsi výtah ze své knihy „Víno z nebe na zem“, z učení Rudolfa Steinera a aktuálních zkušeností, ovšem logicky musel nechal spoustu témat otevřených. A v momentě, kdy přišel čas na dotazy, se zvláštně uzavřel. Přesněji řečeno okolo položených dotazů spíše kroužil, nic konkrétního neprozradil (existují vůbec u tohoto tématu „správné“ či dokonce „úplné“ odpovědi?) a řeč vždy tak trochu stočil na něco příbuzného, nějakou další historku a příklad, proč je biodynamický přístup ten správný. Nikdo netvrdí, že v kombinaci se skvělým terroir, vhodnou odrůdou a pečlivou prací na vinici tento přístup nemůže dopomoci špičkovým vínům (už proto, kolik času musí s rostlinami vinař strávit a respekt, který musí mít k přírodě, mu třeba pomůže k lepšímu pochopení všech těch důležitých pochodů v révě a možná tak i lepším vínům), ale dnes z něj vzniká až takové podivné zaklínadlo.

Mám, po několika nepříjemných zážitcích s osobami z řad misijně založených katolíků, poměrně silný odpor k jakékoliv snaze o svedení tápajících na tu jedinou správnou cestu a argumentaci sestávající z příliš mnoha „tomu musíte věřit“ prvků. A některé ty biodynamické postupy, byť se o nich Joly na této prezentace zase tolik nezmiňoval (krom občasného zvěrokruhu), spíše vyvolávají úsměv a vzpomínky na čaroděje z oblíbených fantasy knížek. Kolikrát se někdo z vás smál různým homeopatickým přípravkům, ale nálepce biodynamického vína podlehne? Netvrdím, že věda dává odpovědi na vše a je tou jedinou správnou cestu k poznání. A jsem přesvědčen o tom, že omezení chemie a návrat k přírodě a maximálně ekologickému způsoby pěstování nejen révy vinné jsou správné (snad všichni chceme konzumovat přírodní  produkty a ne výtvory chemiček) a vína připravená tímto způsobem preferuji a jsem ochoten za ně i připlácet (ano, ten marketing opravdu funguje). Jen mám prostě trochu problém srovnat se s „katalyzátory, jež aplikací na jeden růžek vinice jí umožní jako celku vylepšit komunikaci s vesmírnými energiemi“. Protože právě o tom, mimo jiné a podle Jolyho, vlastně biodynamika také je. Před tisíci lety by prý potřeba nebyla, protože svět nebyl zamořen miliony zdrojů vlnění, wi-fi a GSM a GPS signálu, a k rostlinám se přímo dostávalo to správné vesmírné vlnění a energie. A to se dnes neděje a je tedy nutné to nějakým způsobem zajistit. Je mi líto, ale na své případné vinici si mobilem v klidu zavolám a nebudu mít špatný pocit, že sklizeň tím nějak zásadně naruším (a stejně réva dává nejlepší plody, je li stresována, tak co ;-).

Jsem ochoten věřit tomu, že doporučení prasečího hnoje pouze při sázení vinice a maximálně po tři další roky mají svá opodstatnění, stejně jako může a nejspíše má svou logiku nepoužívat koňský hnůj v teplých vinařských oblastech. Vinařství mělo staletí na pokusy a důkazy. Tvary a především velikosti nádob též mají své neoddiskutovatelné opodstatnění. Jsem přesvědčen, že valná většina postupů nemůžeme ničemu uškodit a pokud je člověk vnitřně přesvědčen, že pomůže, pak tomu (pro něj) tak opravdu bude. Jsem asi trochu přecitlivělý na ty momenty, kdy se logické postupy začnou propojovat s hromadou těžko obhájitelných esoterických pouček. Joly určitě vše myslí upřímně,  ale dnes se bohužel na bio(dynamiku) nabalují tisíce lidí, kteří ji berou jen jako marketingovou výhodu do regálů obchodů a nic jiného (a navíc i kontrolní organizace v poslední době začínají „zjemňovat“ své podmínky, pokud jsem dobře informován, ale ruku bych za to do ohně nedal). Někdo mohl Jolyho přednášku vnímat jako vnitřně velmi konzistentní, zajímavou, se spoustou zajímavých argumentů a velmi přesvědčivou. Já se spíše řadím do skupiny, která to celé bere jako „filozoficky zajímavý směr“, kde lze vést sáhodlouhé debaty o jeho smyslu a fungovaní jednotlivostí v něm, o směr který funguje, ale vlastně (ať si Joly říká co chce) není pořádné jasné, co z postupů má na výsledný produkt největší vliv, co žádný a co naprosto marginální. Co je ve výsledném víně vlastně produktem pouhé pečlivosti a vyloučení chemie, umělých kvasinek a řízených teplot kvašení a co vliv „posilovačů energií“, homeopatických roztoků a zakopaných kravských rohů. A co ochota lidí prostě a jednoduše přijímat tato vína taková, jaká jsou, protože vědí, že jsou vyrobena bez zásahů, které považují za nesprávné.

Mám tři A4 stránky hustě popsané poznámkami (od řecké mytologie po maximální vhodné množství mědi na hektar), pročítám je a říkám si, nakolik je ten člověk šílený a nakolik geniální. Poctivý bio přístup je nutno ocenit, jen mám pocit, že Joly během své přednášky až tak trochu volal po tom, aby jej člověk následoval rukama nabrat víno z amfor plných vína zakopaných na dvorku někde v Gruzii, kde jedině plně pochopí, o co mu vlastně jde. Proč ne, zní to lákavě. Ale samozřejmě za něj, stejně jako za další biodynamiky, mluví i hotová vína. V případě například madam Leroy jde o jednu ze špiček Burgundska a vína srovnatelná s konkurencí z těch samých odrůd a míst původu, totéž by se dalo říci třeba o vinařství Zusslin z Alsaska či Château Pontet Canet z Bordeaux. Jenže Joly jde podle všeho ještě dál a jeho vína jsou tak jiná a zvláštní, že si zaslouží úplně jiný přístup a vnímání (a někdo možná řekne, že jim odpouštíme to, co bychom se u jiných nebáli nazvat nedostatkem při práci ve sklepě či vadou). Jsou jeho vína ta jediná správná biodynamická, poctivá, pravá, nezmanipulovaná a tím pádem dokonale otiskující terroir a přesně vyjadřující to, co má být základem Appellation d’origine contrôlée? A nebo velmi podobně bude chutnat i víno připravené znatelně „konvenčněji“ (tedy například běžným bio/organickým zemědělstvím), pokud mu poskytnete podobný volný oxidativní přístup ve sklepě? Je Jolyho biodynamika „lepší“ či „důslednější“ než ta od Leroy? Minimálně na dotaz tak trochu k tomuto tématu zavedl Joly řeč úplně jinam a viditelně nechtěl moc odpovídat.

A jaká tedy jsou vína, o kterých je tu celou dobu okrajově řeč? Nemyslím si, že jsou nějakým způsobem vhodná na degustaci „u stolečků v pochodu“, jako tomu bylo u první dvou popisovaných vzorků (a na nějaké slepé degustaci by kterékoliv to víno udělalo myslím dost slušnou paseku). Navíc vyžadují pořádné rozdýchání, neuvěřitelně se mění s dobou přístupu vzduchu (což je teda jedna z úžasných věcí na Cheninu z Loiry, nejen těch Jolyho, ale i „běžných“) a skoro ideálně by bylo chutnat je po deci denně celý týden. Takže prostě jen troška dojmologie na základě jedné sklenky. Vše je čistý Chenin Blanc, vždy úplná a puritánská biodynamika. A víc než kdy jindy si říkám, zda tyhle „technické“ popisy vín vůbec mají smysl, hrát si tu na nějaké „medové tóny“ a podobné věci v popisech je asi trochu bezpředmětné. Každopádně jsem byl příjemně překvapen jejich přístupností, z dřívějšího setkání jsem si je pamatoval ještě ulítlejší :o)

Savennières „Les Vieux Clos“ 2006
Zlatá barva, extrémně zvláštní vůně mixující dřevité (třapinové) tóny, jablka, lehce ocet, oxidativní tóny a čínské švestkové víno. Ale ten celek je vyloženě roztomile divný, překvapivě jemný a lákavý. V chuti podivný „chardonnay/ryzlink” dojem, jakoby trocha sudu, petrolej (barvy a laky), ale zajímavě sladěné a velmi dlouhé. Hmmm... že by tohle byl ten nalahvovaný „terroir“?

Savennières Roche-Aux-Moines „Clos de la Bergerie“ 2004
Tohle víno už jsem chutnal dříve po asi devíti hodinách dekantace, tentokrát bylo poměrně „čerstvé“. Zlato-měděné v barvě, medovo-jablečné ve vůni s obskurními tóny vaječných bílků. V úvodu chuti překvapivě hebké a krásně strukturované, pak vás trochu hruběji propleskne nějakou tou hořčinou, celé je to květinově divné, hodně intenzivní a nevěřitelně dlouhé. V prázdné sklence nádherná vůně lučního medu.


Clos de La Coulée de Serrant 2006
Hluboká zlatá barva, delikátní medovo-květinové aroma prolnuté oxidativními tóny, ale překvapivě jemné a „přístupné“. Sem tam nějaká ta těkavka a zajímavá drobnost, ale víno bylo dost podchlazené a celkově jsem jej nemohl zkoumat úplně tak, jak bych chtěl. V chuti opět nečekaná jemnost a přitom i intezita, víno je to bohaté a velmi dlouhé, láká k dalším napitím a zkoumání. Rozhodně nic na co narazíte běžně, za pozornost stojí. Ve slepé degustaci bych asi, a možná jsem jen barbar co podobné víno nedocení, ale vždy sáhl po nějaké klasičtější barikované šardonce, byť biodynamické :o)

Jsem rád, že jsem vína mohl ochutnat a s Nicolasem Jolym se setkat, za což patří dík společnosti AdVivum, jež je právě nadšeným propagátorem této alternativní cesty ve vinařství a její nabídka vín tomu odpovídá. Mnohem více než to, co Nicolas Joly říkal (a pro někoho, kdo jeho knihu a pár článků o biodynamice četl, to asi nebylo moc nové), mne ale zaujalo něco jiného. Na tiskovce bylo možno potkat se s nadšenci do vína, bio vinaři, sommeliéry, novináři a celkově velice zajímavou skupinou lidí, ovšem překvapivě nízkého průměrného věku. Možná to něco naznačuje. Možná se svět vína mění a další vinařská generace zásadně zamete se současným převažujícím technokratickým pohledem na víno jako výsledek průmyslových procesů. Už to, že na podobné akce lidé chodí, o bio vínech mluví a píší, že se rozvíjí diskuse, je cesta kupředu. Možná je Jolyho misie úspěšná a energie, která na nás pod oblouky salónku Dominicus působila (a jež je úplně jiná, než by byla energie v místnosti s klasickým rovným stropem), nás všechny změní. Třeba jednou docením výhody biodynamiky nad „běžným“ bio/organickým vínem. A možná, ale jenom možná, jednou vstoupím do řad Jolyho následovníků a vyzvu vesmírné energie na souboj :o)

P.S. Prosím povšimněte si názvu článku na zadní straně novin Herald Tribube, do kterého se Nicolas Joly chvilku před svou přednáškou začetl. Přišlo mi to skoro až symbolické :o) A omlouvám se za tenhle zbytečně dlouhý a málo co říkající grafomanský výplod, to byl jen takový chvilkový biodynamický přetlak v hlavě pod tíhou všech těch dojmů posledních dní. Pro ty, co chtějí v tematických článcích pokračovat, doporučuji především odkazy v předposledním odstavci jednoho mého staršího zápisku.

Komentáře používají Disqus