Vinařství v Chile sleduji spíše z povzdálí a v celkové spotřebě jsou u mne vína z této země daleko za víny z Evropy, ale se zaujetím je zkouším stále více a nacházím si své oblíbence, protože je rozhodně z čeho vybírat a Chile není jen unifikovaná produkce do našich supermarketů. Pokud si budu chtít vybavit jména těch nejlepších chilských vín, nejspíše mne jako první napadne Almaviva, následována víny jako Seňa, Montes Alpha „M“, Don Melchor od Concha y Toro či Clos Apalta od Casa Lapostolle (ve většině případů jde o kooperaci Chile s vinaři z Evropy či USA; Seňu a Almavivu jsem nikdy nepil, u ostatních jmenovaných zkoušel alespoň jeden ročník a vždy šlo o skvělé červené, ale se stejným problémem, na který narážím i v hodnocení níže v tomto článku). Dvě další špičky Chile do kompletujícího-se seznamu vín dostupných na našem trhu začala právě dovážet firma Kupmeto CZ. Jde o Viňedo Chadwick a Don Maximiliano, k jejichž uvedení uspořádala zajímavou tiskovou konferenci. Tato dvě elitní vína, která se momentálně umisťují na předních místech v sérii degustací srovnávajících je s legendami Bordeaux, se mají stát marketingovým tahákem pro prodej dalších vín z jejich mateřského vinařství Errazuriz. O čem všem se na tiskovce mluvilo a především co se na ní degustovalo?
A teď něco k názvu článku, tedy té „odpovědi na Bordeaux“. Zástupci vinařství jezdí po celém světě a učí se, jak vznikají velká vína jinde. Bordeaux je samozřejmě destinací nejlogičtější. Navíc vinařství umisťuje svá vína na sérii slepých degustací a srovnává právě s naprostými špičkami Bordeaux, kde je velmi často překonává. Jak řekl pan Kozák, který vína prezentoval, cílem není snad dokázat, že Viňedo Chadwick či Don Maximiliano jsou rozhodně lepší než Château Latour či Château Margaux, ale naznačit, že jde o vína minimálně srovnatelná a mezi tato „velká vína“ patřící. Pan Kozák ale upřímně a k mé velké radosti poznamenal (s hezkou a často opakovanou větou „chcete PR nebo pravdu?“), že tato vína z Chile jsou přeci jen vyráběna stylem umožňujícím dřívější konzumaci a obvykle nasazována proti velmi mladým a sevřeným ročníkům velkých Bordeaux, což se na jejich umístění může silně podepsat. Navíc všechny tyto degustace (nejčastěji se operuje s tzv. berlínskou) organizuje přímo vinařství a to samozřejmě na objektivitu trochu vrhá stín. Navíc „velikost“ vína (tedy minimálně pro mne) není dána jen senzorickým zážitkem z obsahu lahve, ale i jistým kulturně-historickým kontextem (a je mi jasné, že někdo toto spojení nahradí krátkým slovíčkem „snobismus“, ale o tom jsem tu už psal dříve), proto bych ten výraz pro většinu „bodově vysoce hodnocených vín“ z Chile i dalších zemí nepoužíval, obvykle mají za sebou jen pár ročníků a kdo ví, jaké bude jejich další směřování.

Zaujal Sauvignon Blanc 2007 z řady Speciality, ve které se objevují vína pro Chile něčím ne úplně typická, v tomto případě šlo o „Single vineyard“, tedy původ hroznů z jedné konkrétní vinice. Víno je to hodně navoněné, trochu do sladkých vůní cucavých bonbónů – bonparů, překvapivě plnější a řízné, hezké. Z řady specialit si ovšem brousím zuby spíše na Pinot Noir s podtitulem „Wild fermented“, tedy bez použití umělých kvasinek a prokvašením jen díky těm přímo z vinice. Jinak jsou všechna vína, včetně těch elitních, zakvášena průmyslovými kvasinkami.

Překvapivě o něco méně mne zaujala vína z vyšší řady Max Reserva, tedy vína vyzrávaná delší dobu v sudech. Jak Merlot 2006 tak Shiraz 2006 jsou vína odrůdová, dost koncentrovaná a v případě Shirazu s až opulentně ovocným dojmem, slušně doplněná sudem, ale zároveň s hodně tříslem a zatím na mne působila dost přímočaře a ani vymíchávání ve sklence nepomohlo. Možná se potřebovala trochu víc rozležet nebo otevřít v karafě. Merlot byl o něco jemnější, Shiraz zase hezky kořenitý. Ale tak nějak bych (v současném stavu lahví a na této degustaci) klidně sáhl po levnějším Carmenére.


O sladkou tečku se postaral opět Sauvignon Blanc (z patnácti procent ale i tramín) z řady Speciality, tentokrát ale ročník 2006 s podtitulem Late Harvest. Nabušená sladká medovo-květinovo-kořenitá vůně přecházející v totožný chuťový profil. V ústech je 100 g/l cukru znát opravdu výrazně, bohužel zde není dostatek kyseliny na vyvážení a víno působí ulepeně.
Závěr? Pěkná tiskovka i degustace, rád jsem poznal dvě vína, co bych si běžně domů naslepo ani náhodou nekoupil. Errazuriz zvládá špičkově marketing a vyrábí i výborná vína, ale upřímně bych si spíše vybral v poměru ke konkurenci dražší, ale skvělé základní řadě. Dovozce pořádá ochutnávky v různých částech republiky, seznam je na jejich stránkách, tak si zaskočte udělat obrázek i vy sami. Obzvláště milovníkům Bordeaux bych to doporučil, jde o zajímavou zkušenost.