pondělí 4. února 2008

Epické „mexické“ placky

Ve čtvrtek večer jsem byl sám doma, což zavdalo ideální příležitost, oproštěn od bdělého dohledu přítelkyně, spáchat nějaký pěkný jídelní paskvil. Tímto „receptem“ jsem si tak trochu zavzpomínal na osamělá léta s vybílenou ledničkou, jídly ze zbytků a sortimentu nejbližší večerky. Vítejte ve světě kulinářských zázraků z temných zákoutí programátorské duše :o)

No dobře, tak hrozné to nebude. Tenkrát jsem se živil opravdu nechutnými sajrajty, i dnes jsou použitelné snad jen zapečené těstoviny a jedno mooooc dobré rizoto, ale s těmi vás seznámím, až zase někdy příště budu bez dohledu. Dnešní placky trochu připomínají jeden recept Jamieho Olivera (už nevím kde přesně to je, každopádně na jednom z těch šesti DVD, které vydala Mladá Fronta), ovšem ze znatelně menším podílem čerstvých surovin a v mém podání bez špetky tanečního nadání a elegance.

Základní suroviny jsou tyto: cibule, česnek, sýr (eidam stačí), plechovka mexické směsi (fazole v červené pikantnější omáčce), nějaké uzené maso nebo slanina, paprika, možno rajčátka, sůl, pepř, chilli (čerstvé papričky nebo sušené namleté, v případě malých čerstvých pečlivě odstraňte semínka a papričky pořádně properte) a tortillové placky. Všechno hezky osmahnout na pánvi a prohřát do mazlavé směsi, na kterou pokládáme placky. Když se placka zahřeje, naplníme ji směsí a zbaštíme. Tentokrát jsem neodolal a vzhledem k tomu, že se v ledničce nacházela již téměř procházející zakysaná smetana, trochu si to na talíři zjemnil. Je to báječné, rychlé a vůbec! :o)

Vinný doprovod obstaralo Épico z Bodega Dominio de Eguren ročníku 2005, stoprocentní Tempranillo z hroznů původem především z Riojy. Vyšší typ bordó lahve, překvapivě kovová záklopka, uzavřeno plastem místo korku, celkem fajn viněta… proč ne. Víno je pak velmi vysoké, byť ještě ne neprůhledné, fialově mladé barvy, s výraznou ovocitou vůní především jahod a švestek a trochou tónů nejvíce evokují vyuzený kus gumy (to bych čekal spíš od Syrahu, ale jinak je projev hodně odrůdový a Tempranillo by možná i šlo uhodnout, nenechte se vyděsit :o). V chuti víno působí na první dojem docela lehce a příjemně pitelně, byť alkohol je na 13.5 % a po chvilce o sobě nechá v ústech znát. Víno je pěkně suché, tříslo decentní, ovocnost kopíruje projev ve vůni, dochuť překvapivě dlouhá, celé je to takové měkké a líbivé. Pije se to dobře, nenutí přemýšlet a spíš láká nalít další sklenku, i taková vína jsou potřeba. Vůně i chuť působí poněkud „uměle“, ale mají daleko k tomu, abych je popsal jako „chemické“, což je případ mnohých alkoholizovaných ovocných koncentrátů (čti „vín“) běžných v supermarketech. Láhev stála 167,- Kč (Domaine R&W), cena mi přijde adekvátní a pro nenáročné večerní pití k jídlu či nějaký večírek s grilovaným masem bych neváhal ani minutu.

Komentáře používají Disqus